Jsme opravdu šťastná země, bohatá, v klidné části světa, kulturní, i když se chováme nekulturně. … Naše země je postmoderní, v podstatě už jako by v ní o nic velkého nešlo. Lidé se už často nenamáhají někomu něco vysvětlovat a za něco bojovat.

Víra dává životu vnitřní smysl, zakotvuje ho v mravním řádu, pomáhá vyrovnávat se se ztrátami a překonávat překážky. Současně ale nelze nevidět, kolik nespravedlností, předsudků a násilí má v historii na svědomí organizovaná víra, bez ohledu na vyznání. Otázka víry má zůstat soukromou věcí každého jednotlivce.

Nejlepší TV program, který znám, je čučet do moře z pláže za rohem. … Tenisem se udržuju ve formě a hudbou a literaturou při zdravém rozumu.

Všichni jsme otroci svých zvyků a máme tendenci zapomínat, že vše, co na tomto světě máme, je jen propůjčené.

Z určitého hlediska je možná pro zemi lepší, když ji ti moudřejší zastupují venku. Uvnitř se pak ostatní musí spokojit s tím, co si zvolí většina. Na druhé straně bychom měli mít jako země s velkou exilovou zklušeností na paměti, že intelektuálně i morálně vyspělí vyslanci mohou inspirovat a podporovat domovskou zemi, jen pokud tam zůstane dostatek těch, kteří jsou schopni nesplynout s davem spotřebitelů a vůbec o názory těch venku stojí.

Z rozhovoru s Michaelem Žantovským, velvyslancem v Izraeli, v magazínu Pátek Lidových novin.