Koncem loňského roku spustil Petr Koubský svůj micropublishing projekt 067 pro nejzvídavější patnáctinu české populace a před týdnem začali Martin Veselovský s Danielou Drtinovou vytvářet (jako nezávislá DVtv, což je důležité) každodenní video zpravodajství. Na podzim má vyjít první číslo investigativního měsíčníku Reportér, který chce ve své firmě s podporou nadačního fondu vydávat bývalý šéfredaktor MF Dnes, Robert Čásenský. Každý z nich má jinou formu financování, ale spojuje je něco, o čem jsem psal před osmi lety.

Všichni si budeme muset zvyknout na to, že v podnikání s informačním obsahem bude klesat význam firemní značky jako záruky kvality. Ta bude reprezentována spíše vlastními tvůrci, kteří jsou v éře internetu dostupnější pro přímý kontakt. Nabídka informačního obsahu (včetně vzdělávání a zábavy) trvale poroste, zatímco poptávka po něm (vymezená naším časem, který máme k dispozici) zůstane víceméně stejná. Místo pod sluncem zůstane jen pro ty, kteří najdou nové obchodní modely, jak financovat tvorbu informačního obsahu.

Podmínkou pro to nutnou (nikoli postačující) bude unikátnost obsahu a způsobu jeho prezentace, což opět souvisí s autory děl a mediálních konceptů. Vím třeba, co mohu očekávat od osobností jako Ondřej Neff, Lucie Vopálenská, Marek Eben, Petr Koubský nebo Jefim Fištejn (abych tedy zahrnul různý typ obsahu v různých médiích). Přestože s nimi nemusím vždy souhlasit, jsou pro mě prověřeným zdrojem informací a způsobem, jak s nimi nakládají. Svým „produktům“ vtiskli nezaměnitelnou tvář, což pro diváka, posluchače a čtenáře znamená unikátní hodnotu. Pokud si časem založí nové servery, pořady a časopisy nebo si ty dosavadní přejmenují na Outside, Viditelnou kočku nebo Na sušárně, věřím, že si své publikum zase najdou.

Klesající příjmy tradičních médií, drastické škrty v redakcích a ne/schopnost rozpoznání kvality většinovou populací výrazně mění roli žurnalistiky ve společnosti. Je fakt, že výše uvedené přesuny urychlila v jednom případě arogance ředitele ČT a impotence televizní rady, v jiném pak akvizice média do rukou miliardáře, který se stal ministrem financí.

Můžeme se tak těšit na výsledky práce prověřených profesionálů, jejichž jméno se již stalo důvěryhodnou značkou. Bude nesmírně zajímavé sledovat na jedné straně konsolidaci a na druhé fragmentaci mediálního trhu a také úspěšnost různých modelů financování. Pokud chceme nezávislou a kvalitní žurnalistiku, která nebude jen klouzat po povrchu jako stále se bulvarizující deníky i (a to je horší) veřejnoprávní média, podpořme tyto odvážné projekty i z vlastní kapsy.