„Vzdělané a produktivní elity nebudou čekat na vzdálený a nejistý cíl, ale zvolí pro sebe kratší a jistější cestu: emigraci, která je zejména v rámci EU administrativně snadná (a skuteční odborníci budou vítáni kdekoli) nebo např. práci na dálku pro zahraniční firmu. Bude-li takový únik početný, pak dále zpomalí tempo růstu domácí ekonomiky. … Jestliže má ČR jeden hlavní problém převyšující vše ostatní, s čím se musí potýkat a co ji ohrožuje, pak to je vzdělání a školství. … Současný stav zvýhodňuje velké podniky proti malým. Ty si mohou úřední bitvy dovolit, zaplatí si na to specialisty.“

Takto otevřeně pojmenovává realitu Manifest znalostní společnosti, který mohli v tašce najít účastníci invexové konference Prosperita ČR – cesta ke znalostní ekonomice pořádaného Sdružením pro informační společnost (SPIS). Stručný koncepční dokument s vizí  konkurenceschopné České republiky, s čtivou analýzou současných ekonomických, společenských a technologických trendů je rozdělený na části věnované mj. informační infrastruktuře, e-governmentu, školství, zahraničním investicím a podpoře drobného podnikání. Na základě několika vybraných parametrů a výsledků mezinárodních průzkumů porovnává ČR s dalšími státy a na závěrečných dvou stranách uvádí vlastní návrhy.

Z diskusních příspěvků panelistů bylo zřejmé, že alespoň někteří z nich dostali materiál v předstihu. Předseda ODS Topolánek se k němu vyjadřoval spíše zdrženlivě a v rámci obžaloby současné vlády představil svoji alternativní iniciativu Efektivní stát 2006-2011. Manifest samotný však nepředstavil ani neshrnul nikdo, takže lze jen spekulovat o původním záměru nebo navazujících plánech, které s ním autoři mají.

Dojem z manifestu možná trochu ruší úsměvný lapsus, který se povedl v části Infrastruktura u grafu srovnávajícím země podle poměru počtu uživatelů broadbandu k počtu obyvatel. Zde je totiž uvedena Jižní Korea mezi nejzaostalejšími státy (dokonce za ČR), přestože patří naopak ke světové špičce (s penetrací domácností 78% a cenou 1200 Kč za měsíční paušál VDSL 52 mbps).

Přes tuto chybu a nemalé výhrady k obecnosti navrhovaných kroků, z níž na druhé straně vyčnívá např. překvapivě konkrétní návrh na zavedení „elektronické žákovské knížky“, si obsah manifestu rozhodně zaslouží pozornost politiků i širší veřejnosti a lze jen litovat, že nepřišel ještě o nějaký ten rok dřív. SPIS jako sdružení dodavatelů ICT se přirozeně nikdy nemůže zbavit podezření z účelového lobbyismu ve prospěch svých členů. Nicméně v tomto případě se domnívám, že zaslouží pochvalu za koncepční dokument, který by mohl být manifestem i dalších profesních skupin, jimž leží na srdci budoucnost ČR. Proto se mi zdá škoda, že se dokumentem nezabývají tiskové zprávy, politicko-ekonomická ani odborná média a nenajdete jej ani na samotném webu SPIS.

Zběžným pročtením hlavních titulků oficiálních tiskových zpráv prvního dne Invexu můžeme dokonce nabýt dojmu, že jeho klíčových událostí bylo spíše utržení volantu ministrem Mlynářem při závodu na simulátoru. Když k tomu připočteme obsahovou hodnotu vystoupení premiéra Grosse (kdo očekával vážně míněná slova o sázce na ICT jako prioritu rozvoje ekonomiky se dočkal obecných frází, kterých jsme za poslední léta slyšeli již hodně) a chvílemi až trapné předvolební agitky možného příštího premiéra na výše zmíněné akci, převažuje skepse hraničící s pocitem marnosti. Daleko předaleko je u nás ke třetí vlně.