LinkedIn jsem začal používat relativně brzy, Facebook zase naopak pozdě (zatím ho stále beru spíše jako hračku) a Twitter jsem neměl chuť ani zkoušet. Neviděl jsem moc smyslu v tom vyhlašovat do světa, že jsem právě snědl oplatek a pěkně si nadrobil nebo že se mi dnes vůbec, ale vůbec, nechce pracovat.

Jiný rozměr však Twitter dostává, když jste v terénu a přes mobil reportujete aktuální zážitek z čekárny u zubaře nebo od lahvinky dobrého vína (takový mikrobloger je ovšem na zabití). Doprovodit textík fotkou z reálu posouvá význam ještě o kus dál.

Divím se, že po tom ještě neskočily rádoby celebrity. Takové ty hvězdičky, které si zakládají na tom, že každé jejich upšouknutí sledují celé třídy teenagerů a pár třetiřadých redaktorů bulvárních plátků. Z toho by s trochou šikovnosti mohl být byznys.

Napadlo mě však ještě prozaičtější využití – mikroblogovací reportáže z akcí typu festival nebo konference, odkud píše předem domluvená skupina korespondentů. Pokud umějí trochu psát a jsou včas u aktuálního dění, oficiální infoservis z pohodlí kanceláře se tomu stěží může vyrovnat.

My jsme si něco takového vyzkoušeli ve FIRST Innovation Park v rámci projektu Brnopolis. Nejdřív s odvážlivci z Provázku o Noci kejklířů a pak sami o Muzejní noci. Nic masového, jen tak pro zábavu v několika lidech.

Jako sociální experiment to byla zajímavá zkušenost, kterou si chceme ve větším měřítku a s včasnější přípravou někdy zopakovat. Kdybyste se k něčemu takovému chystali vy, dejte vědět. Rádi se podělíme o to, jakých chyb se vyvarovat.