Z těch stovek textů k migrační krizi v Evropě, kterými jsem se prokousal za poslední měsíce, doporučuji ke čtení svůj malý výběr. Média (především v Německu, Rakousku a Švédsku) se pomalu zbavují roubíků politické korektnosti, ale policisté jsou stále omezováni v tom, jaké informace o kriminalitě imigrantů mohou zveřejňovat. V diskusích se tak stále objevuje řada mýtů a falešných představ.
I Miloš Forman je imigrant. No a co?!
Migrace. Elity se zapomněly ve 20. století
Imigranti neochotu Evropanů reprodukovat se nevyřeší
Uprchlická krize je i důsledkem selhání evropských elit
První dva jsou na sebe navazující články ekonoma Lukáše Kovandy, které pomáhají si uvědomit, v čem je tato migrační vlna jiná než např. emigrace z komunistických zemí na Západ nebo migrace do USA v minulém století. Za pozornost stojí i další dvě úvahy Andreje Duhana o evropském kontextu současných (pseudo)řešení.
Evropa je prostorem společných hodnot
Když je řeč o evropských hodnotách, které bychom měli chránit, buďme konkrétní. Tady je pár příkladů pro veřejnou diskusi, které předkládá Pavel Bělobrádek, předseda parlamentní strany.
Evropa ať zapomene na něžnou sílu. Jinak skončíme jako poslední vegetariáni ve světě masožravců
Formulaci evropských hodnot najdeme i v rozhovoru Karla Hvížďaly s Jacquem Rupnikem, který je součástí chystané knihy Evropa, Rusko, teroristé a běženci. „Jsme pluralitní demokratické společnosti založené na vládě zákona. To znamená, že lpíme především na zajištění svobody slova, a pokud dojde ke sporu, máme na to soudy, ne násilné prostředky. Jsme společnosti, které zajišťují rovnoprávnost mužů a žen, a porušení tohoto principu z jakýchkoliv důvodů je pro nás nepřijatelné. Zavržení antisemitismu se po Osvětimi stalo součástí evropské identity. Je důležité toto připomenout, jelikož přicházíte z regionu, kde je antisemitismus velmi rozšířený. Zásadně odlišujeme náboženství a politiku, soukromou a veřejnou sféru. Náboženství je soukromá věc každého občana a samozřejmě je zaručena svoboda náboženského vyznání, ale také možnost toto vyznání opustit. … Evropský projekt udržíme jen tehdy, pokud tu bude vůle a schopnost se bránit. Současná Evropa nemá ani jedno.“
How Can Anyone Be Shocked?
Slyšeli jsme to po 11. září v USA, po atentátech v Madridu 2004, v Londýně o rok později a teď nedávno dvakrát po útocích v Paříži. A stále znovu a znovu jsou političtí leadeři šokováni a překvapeni islámským terorismem – jako by žili ve vzduchoprázdnu a nevěděli, co se v Evropě nebo denně v Izraeli děje.
Všechny teroristické vlny se vyčerpaly. Tahle je jiná
V čem jiná, vysvětluje přední britský historik, autor 12 knih a expert na terorismus, Michael Burleigh. „Co vede k tomu, že ignorujeme nepohodlná fakta o islámském fundamentalismu? Hluboká nejistota ohledně vlastních hodnot. Jsme tak paralyzovaní obavou, abychom náhodou někoho neurazili, že už jsme v podstatě podlehli amnézii o naší vlastní civilizaci, historii, kultuře. Především na vládní úrovni ten strach dosáhl netušených rozměrů.“
Molenbeek: místo, kde teror nebují náhodou
Martin Weiss připomíná historii této neblaze proslulé čtvrti Bruselu. V roce 1993 nově zvolený starosta prohlásil, že nejsou schopni absorbovat novou vlnu přistěhovalců. Když si uvědomil, kolik hlasů může od imigrantů získat, stal se velkým zastáncem volebního práva a občanství pro nově příchozí. Molenbeek pak zaznamenal největší přírůstek obyvatel v Belgii – 30% za 15 let. Za jakou cenu?
Belgium is a failed state
A nejde jen o Brusel. Rozdělení vlivu mezi Valony a Vlámy v Belgii komplikuje správu země i její obranu před terorismem. Tohle je hodně zajímavý článek. Pokud někdo chce „malý Schengen“ bez ČR a s Belgií, přeju hodně štěstí 🙂
Buschkowsky čeká 10 milionů uprchlíků v Německu během 5 let
Za pozornost stojí také rozhovor Vojtěcha Kmenta s nedávným starostou berlínské čtvrti Neukölln, kde jsou s islámskou imigrací velké problémy. Ve své knize „Neukölln ist überall“ kritizuje chování přistěhovalců, ale ti ho mají docela v oblibě, protože se je snažil integrovat a pomáhat jim. Jeden z mála politiků v Německu, který ani na začátku nepodlehl kultu politické korektnosti.
Haben nur 10 % der Fluechtlinge kontrolliert
Řekové na schengenské hranici EU přicházející migranty nijak neprověřují a posílají je rovnou dál. To už se ví, ale realita je ještě horší. Jen čtvrtina až třetina může/chce ukázat v Německu pas či jiné doklady (ať už pravé nebo falešné). A pouhou desetinu stihnou němečtí policisté prověřit sejmutím otisků prstů! Podle odhadů se až třetina v Německu pohybuje neznámo kde, protože bez povolení opustila registrační centra.
Refugees won’t plug German labor gap
Uznávaný server Politico boří mýtus o tom, že migranti si přinášejí výborné vzdělání. Pro některé z nich to jistě platí, ale asi 85% je jen obtížně zaměstnatelných a bez práce jim hrozí radikalizace.
TV dokument veřejnoprávní televize ZDF (29 min) s českými titulky
Možná jste slyšeli, že integrace muslimů se v Německu na rozdíl od Francie a UK povedla. Tento dokument ukazuje bolestivou realitu a člověk si klade otázku, jak právě Němci mohli být tak nedůslední a proč netrvali na respektování vlastní ústavy jako třeba v Kanadě.
Zažíváme nebezpečnou zradu vzdělanců. Tvrdě za ni zaplatíme
Občas je slyšet o iluzi, jak by Václav Havel uvítal všechny migranty. Málokdo ho zná lépe, než Michael Žantovský, který ho dvakrát cituje a také říká „Propadli jsme iluzi bezbolestnosti. Zapomněli jsme, že všechno bolí. Bezpečí i prosperita.“
Doplněno 2.10.2016
Imigrační krize rok poté (1. díl)
Imigrační krize rok poté (2. díl)
Andrej Duhan se zamýšlí nad evropskou krizí identity, kterou považuje za hlavní příčinu migrační krize. „Evropa neřeší, jak nejlépe bránit své hranice, ale zda je vůbec má bránit. Neřeší, jak nejlépe imigranty asimilovat, ale zda takový požadavek neporušuje jejich lidská práva. Neřeší zvýšená bezpečností a společenská rizika muslimské imigrace, ale jak se vyhnout obvinění z islamofobie a rasismu. Namísto hájení zájmů vlastního společenství a ztotožnění se s evropskou civilizací nabízí evropské elity svazující politickou korektnost, morální velikášství a politiku založenou na čistotě úmyslu, nikoliv na zvažování jejích dopadů.“
EVROPA: Radši bezpečnost než svobodu, verze 2.0
Pavel Štrunz spekuluje o tom, zda „nebezpečnostní intermezzo“ po 11. září, kdy byl islamistický terorismus dočasně zapomenut, nebylo záměrným oslabením bezpečnosti v EU, aby občané sami požadovali zpřísnění antiteroristických zákonů a s tím spojené omezení našich svobod. Text je bohatě ozdrojován.
Pokud máte tipy na doplnění, budu za ně rád v komentářích.