Centrum zřízené Ministerstvem vnitra podle Oldřicha Kužílka „opustilo striktně vymezenou oblast dezinformací a přivlastnilo si právo rozhodovat, co je správný názor, navíc na ideologickém základě“. Pokud se teď nepostavíme cenzuře tlačené pod záminkou „boje proti fake news“, brzy přijdeme o svobodu projevu a demokracii.
FB najme organizaci „odborníků“, kteří si hrají na soudce a troufají si rozsuzovat, co je pravda a co lež, příp. které názory (a kteří autoři) se jim líbí a které považují za nesprávné (čti nepohodlné). Přitom spousta tvrzení je z logiky věci neověřitelná a vědět s jistotou např. fakta o viru Covid19 dnes nemůže nikdo.
Berlínská zeď se postavila proti těm lidem, kteří ze světa vylhané utopie chtěli utéct. Do úplně normálního světa, kde stojí úplně normální zdi a s úplně normálním účelem. Aby držely stavbu, dalo se v nich bydlet a nelezl tam někdo, kdo tam nemá co dělat. Za Reagana ten svět za zdí takový byl. Říkalo se mu Západ.
Přitom je mnoho jiných míst, kde se dějí hrozné věci, a ta místa jsou nám neskonale blíž – kulturně, hodnotově i geograficky. Upozornit na ně by bylo aktuální, odvážné a vyvolávající mediální pozornost tak, že by si toho všimlo více lidí a dohledali si podrobnosti. Nic proti připomenutí tibetské historie, ale proč stále jen této? Čím se nás Tibet týká více?
Ti loutkovodiči vzadu si myslí, že mají právo ve jménu „většího dobra donutit“ ostatní, aby se vzdali svého způsobu života a svobod, které revolucionáři považují za „luxus“. V diskusi se volalo po tom, abychom zavřeli elektrárny, přestali jezdit autem, jíst maso a měli méně dětí (na vymírajícím Západě!).
Německo je dnes naším spojencem v NATO a nejvýznamnějším ekonomickým partnerem. Je ovšem také hegemonem, který ovládá EU a často prosazuje pro nás nevýhodnou a do budoucna velmi nebezpečnou politiku. Ostrakizace politické opozice, rostoucí cenzura, antisemitismus a selhávání právního státu dělají z našeho souseda opět ohnisko evropského napětí.
Volební kalkulačky z dílny serveru KohoVolit.eu, který je zaštítěný věhlasnými partnery, vytvářejí dojem, že jde o stranicky neutrální službu, která nám má pomoci zjistit, ke které kandidující straně mají naše názory nejblíž. Předpokládá to ovšem splnění klíčové podmínky – že vybrané otázky odrážejí ta nejdůležitější témata relevantní daným volbám.
Zatímco bavorský ministr vnitra chce zastavit ilegální migraci procházející i přes ČR a vrcholní evropští politici již bez obalu mluví o pašeráctví politických neziskovek ve Středozemním moři, zavzpomínejme na dobu před 2-3 lety, kdy upozorňovat na realitu vyžadovalo krapet odvahy a znamenalo to také čelit zesměšňování a urážkám. Jen tak namátkou – co se tak dlouho zpochybňovalo.
Jestli něco významně přispívá k odmítavému postoji Evropanů k imigraci a k poklesu jejich důvěry v média a neziskové organizace, tak je to záměrné míchání pojmů „uprchlík“ (utíká z domovské země z důvodu války nebo politické perzekuce) a „ekonomický migrant“ a masové podvody, při kterých jsou vydávání ti druzí za ty první.