Svoboda čelí nenávistné štvanici. Olympijský vítěz jménem David i svoboda projevu u nás obecně. Co tak strašného v TV rozhovoru řekl, že musel čelit kariérnímu potrestání a takovému ponižování od ministryně Černochové?

Jako předseda komise sportovců Českého olympijského výboru prezentoval současnou situaci v zahraničí (mezi evropskými sportovními komisemi není shoda, komise asijských a afrických zemí účast ruských a běloruských sportovců na OH podporují) a řekl, že postoje českých sportovců jsou nejednoznačné (pravděpodobně je zná lépe než kdokoli z nás bez ohledu na jakousi anketu, kde se vyjádřilo asi jen 200 z nich). To byla přesně jeho role – neutrálně informovat.

Také řekl, že „první obětí každého válečného konfliktu je pravda“ a že podle jeho přesvědčení „politika do sportu nepatří“. Za taková slova se má dnes v naší zemi trestat? Co to tu tedy máme za režim?

Pokud někdo argumentuje tím, že je profesionální voják, tedy zaměstnanec státu, znamená to, že vojáky, policisty, hasiče, lékaře ad. nelze zvát do médií a ptát se jich na jejich názory a shrnutí situace v jejich oblasti? Nebo že by měli na všechny otázky odpovídat ve stylu „nesmím říci svůj názor, oficiální postoje vlády jsoy tyto“?

Výborný komentář k současné atmosféře ve společnosti a k honu na lidi s odlišnými názory má Daniel Kaiser v Echo24. „Vědomí, že smíme hlásat i nesmysly a pobuřující věci, dokonce nechutnosti, aniž by nás obratem někdo existenčně začal řešit, je křehká komodita, kterou vláda a s ní spřízněné kruhy už rok napadají.“

„Každá věcná chyba, nesmysl, přeřek „dezolátů“ a domnělých „dezolátů“ se používají k vytváření ovzduší, v němž si člověk zaměstnaný ve veřejné sféře dvakrát rozmyslí odchýlit se od vládní linie nebo se tak jako děkan Ševčík zúčastnit protivládní demonstrace, a ještě se tam drze dožadovat přešetření policejního násilí. Máme ministerstvo vnitra a v něm tým KRIT, jehož členové se zabývají úvahami, jak monitorovat nálady úředníků a přikročit k „včasné identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady“.

Odpovědností člena vlády nejsou rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, na která nemá žádný vliv, ale vývoj nepsaných společenských norem a množství reálné svobody doma.“