Také ten pojem používám, sedí na ně podle mě nejlépe. Pojem „levicoví liberálové“ oprávněně naštve tradiční levičáky, protože se solidaritou a obranou zájmů méně majetných a vydělávajících vrstev nemají progresivisté nic společného, i tradiční liberály, protože nemají nic společného ani s obranou svobody. A pojem „neomarxisté“ taky není úplně přesný, protože tihle fanatici do masové migrace, klimatického alarmismu, LGBT hnutí, islámu, cenzury a likvidace střední třídy často o marxismu ani moc nevědí.

Hlavní politický střet dnes opravdu není mezi pravicí a levicí, ale mezi progresivismem, který postupně ovládá všechny mocenské páky, a konzervatismem. Bohužel to stále nechápe ještě hodně rádoby pravičáků, kteří se mylně domnívají, že globalistické korporace jsou na jejich straně. Už nejsou.

Hezky to vystihuje Radomil Bábek ve svém článku Progresivisté všech zemí, spojte se! (…a sakra, oni už se spojili. Bohužel.)

„Progresivisté se všemi možnými prostředky snaží omezit či alespoň narušit přirozené vztahy ve společnosti – vztahy rodinné, partnerské i ekonomické. Trnem v oku je jim existence národů a národních států. Jistě, pokud se jim to hodí do krámu, pak klidně budou podporovat třeba samostatné Skotsko, jen když tím uškodí Velké Británii, která měla tu drzost a opustila jejich impérium.“

„Jeho víra je však sektářsky bigotní. Je to člověk, který neuznává jiné názory a postoje nežli ty, které má šířit. Za maskou dobra se skrývá nepřátelství ke všemu, co neodpovídá jeho ideologii, ke všemu, jak by nám řekl on sám, starému, zaostalému, nemodernímu, škodlivému.“

„Progresivista nespoléhá na diskuzi, nedělá osvětu. Progresivista vyžaduje, požaduje, vymáhá. Chce, aby se věci měnily podle něj, abychom žili tak, jak si on předsevzal. Progresivista vystupuje tak, jako by měl právo rozhodovat, jako bychom byli povinni jeho postoje a názory bez reptání přijmout.“