My liberálové, kteří ctíme svobodu jako jednu z nejvyšších hodnot, už dávno víme, že i demokratické státy usilují o stále větší kus našeho soukromí. Bezhotovostní transakce v bankovních systémech, čipové karty se zdravotními záznamy, sledování pohybu pomocí gps – to vše dává státu a korporacím do rukou více moci nad našimi životy. Trend je jednoznačný a volání většiny společnosti po zajištění větší bezpečnosti v boji proti rostoucím hrozbám terorismu tomu jen nahrává.

Proto jsem s nevěřícím údivem sledoval, kolik lidí, kteří se považují za liberály, fandilo nebo nic nenamítalo proti ilegálnímu vstupu statisíců neznámých osob z nejrizikovější oblasti světa do střední Evropy poté, co k tomu svým falešným gestem vybídla německá kancléřka. Nebylo třeba vyššího vzdělání ani letitých zkušeností na to, aby bylo zřejmé, že to přivede dav, kde skuteční uprchlíci budou namícháni s džihádisty, radikálními islamisty nebo jen těmi, které frustrace z toho, že to tu funguje jinak, než čekali, přivede k násilí a zločinu.

Dopad na nás všechny je a bude logický. Čím více bezpečí, tím méně svobody a naopak. Dojde k utažení šroubů státního dohledu a zostření kontrol nad celou společností, aby se úroveň bezpečí a ochrany před terorismem dostaly zpět na přijatelnou úroveň – za cenu omezení naší svobody. Na tuhle krátkozrakost pseudoliberálů tak doplatíme všichni.

Studenti na kolejích, v jejichž zájmu je velkorysý a volnější režim, např. pro večerní návštěvy, obvykle věděli, že když jejich návštěva natropí v noci příliš hluku nebo si dokonce něco odnese ze sousedního pokoje, dopadne přísnější režim i na ostatní a ti mu za to rozhodně nepoděkují. Je smutné, že tuto společnou odpovědnost za hodnoty otevřené společnosti a za naši svobodu nechápe německá vláda ani vedení EU. A nebo – zdráhám se domýšlet – to chápou až moc dobře.