„Konzervatismus je podle Edmunda Burkeho především úcta k tradici, zkušenostem, které se nashromáždily během minulých generací. To z ní dělá pouto mezi generacemi minulými a budoucími. Společnost nemá žádné právo ohrozit blahobyt svých potomků neuváženými zásahy do dědictví humanity, které je skryté v lidských tradicích. Představují metody fungování společnosti, jejichž prospěšnost byla ověřena testem času, a proto bychom jim měli důvěřovat…

Úcta ke zkušenostem minulých generací znamená, že každá změna je pečlivě zvažována a že obezřetnost je hlavní předností zákonodárce… „Burke varoval, že abstraktní ideály a neschopnost prosadit je v diskuzi činí z revolucionářů smrtelně nebezpečné hnutí. Revolucionář má vždy blíže ke svým abstraktním ideálům než ke svým spolubližním a není pro něj myslitelné zpozdit zavedení svých ideálů hledáním kompromisu. Je pro něj snazší uchýlit se k teroru.“

Na konferenci National Conservatism, která je projektem Nadace Edmunda Burke a v polovině května se konala v Londýně, přednášeli 3 ministři a mezi 500 účastníky bylo i několik dalších britských poslanců. Na pozvání Toby Younga, zakladatele Free Speech Union, britských partnerů naší Společnosti pro obranu svobody projevu, jsem měl možnost se zúčastnit jako jeden ze dvou českých účastníků a nasbírat zkušenosti pro uspořádání podobné konference v ČR.

Přednáška Douglase Murrayho byla součástí večerního programu v Natural History Museum. Ke své hanbě musím přiznat, že jsem byl v tomto působivém prostoru poprvé, nicméně díky slavnostní večeři, této přednášce a extra zajímavým sousedům u stolu (o tom někdy příště) na jeho návštěvu hned tak nezapomenu.

Jednu z nejzajímavějších přednášek vystřihla novinářka a spisovatelka Melanie Phillips píšící mj. pro Times a Jerusalem Post. Definuje se jako liberálka, která byla přepadena realitou. V roce 1996 získala Orwellovu cenu za žurnalistiku, když psala pro The Observer. Na několika místech zazněl bouřlivý aplaus a na závěr si získala ovace ve stoje. „Miliony mlčících občanů čekají na to, až se konečně objeví politická síla, která bude jejich hodnoty bránit a konzervovat místo toho, aby je ničila.„

Dále zaujal Kevin Roberts, americký akademik a prezident The Heritage Foundation, trefně popisující hrozbu globalistických organizací, kterí usilují o zánik suverenity jednotlivých států. Nám nejbližším příkladem budiž EU uzurpující si neustále další pravomoci, které jí nenáleží. Také patřím k těm, pro které byli v dobách totality západními ikonami především Thatcherová a Reagan. Doba se však mezitím změnila. Progresivisté obsazují na svém dlouhém pochodu další instituce – školy, média, vedení globálních korporací a „neziskovek“, jejichž zájem se stále víc vzdaluje potřebám občanů západních států. Na naší straně je už poslední šance – demokratická většina. A právě o ni nás chtějí připravit korespondenčním hlasováním a snížením věkového limitu tak, aby volby rozhodovali lidé žijící v zahraničí a snadno manipulovatelné děti.

Přednášku Katharine Birbalsingh jsem stihl už naživo. Ta dáma má fakt hodně energie. To jako ředitelka britské školy dnes asi musíte mít, když se pustíte do tak nebezpečného podnikání. Na jedné straně nás její řeč může uklidnit, že na tom ještě nejsme tak špatně. Svou hymnu se zpívat nestydíme a nemusíme při ní klečet. Používáním slov jako víra, rodina, vlast nebo vlajka ještě neztrácíme sociální statut, i když u těch posledních dvou už začíná přituhovat a nevzdělaní vohnouti vás za to označí jako flastence.Na druhé straně bude hůř.

Jak sama říká v čase 18:44, za 20 let bude většina z nás v důchodu nebo mrtvá, zatímco dnešní studenti budou ve vlivných pozicích určovat směr našich institucí. Už teď si je připravují politické neziskovky, které si zvou do škol bez vědomí rodičů, aby dětem tvrdili, že je normální masová ilegální migrace, 72 pohlaví, nesmiřitelný boj se smrtelným CO2 a že je hodná cenzura ochrání před zlými dezinformacemi.Když už nic jiného, tak vás tahle přednáška nakopne. Třeba k tomu připomenout si úžasnou Kiplingovu báseň Když. Až člověka zamrazí, jak se hodí do těchto časů.

Na místě byl mj. stánek britské redakce The Epoch Times a redakce maďarského Hungarian Conservative. Zajímavý rozhovor jsem měl i s polskými účastníky nebo s Brňákem, který v Londýně dlouhodobě pracuje v jedné investiční společnosti. Bohužel zde nebyl nikdo zastupující vládní strany z ČR, jako by úplně ignorovaly evropské politické trendy posledních let.

Téma svobody projevu bylo přítomné v celé řadě vystoupení. Nejvíce se mu věnoval ředitel Free Speech Union, Toby Young. Progresivistickou woke ideologii s rostoucí cenzurou, cancel culture a netolerancí přirovnává k novému náboženství, které má svoje dogmata a tresty zavržení. Ale také prázdnotu a absenci smyslu pro humor. Už to můžeme sami mezi hlavními strůjci dezinfománie v ČR pozorovat.