Když budete číst následující řádky, zkuste si tipovat nejen autora, ale i dobu, kdy je napsal.

„Tahle ideologie nechápe potřebu rozmanitosti, chce mít vše stejné, nevidí, jak se na sebe v zrcadle dívají muž a jak žena, nechápe odlišný svět dětí, lásku k národu, náklonnost k místu, různý kolorit, historii a ráz lidské krajiny – čest a půvab vlasti, všechno, za co ještě stojí žít. Ať už vědomě, nebo ne, je naštěstí taková negace odmítnuta miliony obyčejných lidí. Těch lidí, kteří rozmanitost světa vytvářejí svou prací, kteří milují ženu, protože je nemužská a muže, protože je neženský, svůj kostel a dům, protože jsou nádherně odlišné, pole a zahrady, protože jsou osobní a vlajky, protože jsou svaté. Tady nejde o lidstvo, ale o lidi, o lidský domov.

Dosud nám zbývá naděje, že naše v tomhle ohledu poněkud přihlouplá demokracie stále ještě věří v romantiku života, v úžasnou odlišnost muže, ženy a dítěte, původ veškeré poezie. Hrozí nám, zvláště v Evropě, oligarchie pedantů, kteří chtějí ve jménu unie a sjednocování života všechno srovnat. A protože logika a jasné myšlení upadají, obávám se, že milionům lidí nezbude nic jiného, než aby se řídili svým instinktem. Tak jako u zvířat, bude ten instinkt správný. Otázka je, zda se nedají zastrašit.“

G. K. Chesterton, 20. léta minulého století, via Alexander Tomský