Vrací se mi opět téma bulvarizace tradičních médií, které se stávají v rámci pokračujícího příklonu k zábavnosti opakovaně terčem kritiky a konfrontace s rostoucím počtem specializovaných internetových zdrojů typu weblogů apod. Vybral jsem několik citací, jejichž autoři jsou povětšinou dlouholetými matadory na poli psaného slova.

Nezávislý americký publicista Dana Blankenhorn, jehož newsletter A-clue jsem nedávno doporučoval pozornosti čtenářů VIP Fora, je značně skeptický v hodnocení současné žurnalistiky. „Modern journalism means presenting pictures and having advocates argue about their meaning. Most journalists, at the insistance of their employers, have abdicated their responsibility and left audiences to puzzle out the truth for themselves. Those who haven’t are simply reflecting the ideological biases of their bosses – they’re doing PR.“

Redaktor Strategie Daniel Tácha je ve svém reflexovém sloupku ještě kritičtější, když píše, co mu na médiích vadí. „PR reality. Média jako průmysl se stále unifikovanějším vyzněním. Názorová chudost, nepestrost ve volbě témat i jejich uchopení, pokřivená optika toho, co je důležité. Rezignace na odpovědnost vůči publiku, na prospěch společenství, místo toho zarputilá snaha slavně vítězit ve sledovanosti, čtenosti, poslechovosti. Média v područí odborně řízené komerční a politické propagandy. Média, jež přestávají plnit roli nezávislého hlídacího psa, ale zcela otevřeně přestoupila na druhou stranu.“

Zkušený novinář a vysokoškolský pedagog Milan Šmíd vydávající pozoruhodný me-zine Louč se nedávno pozastavil nad přílohou MF Dnes k 17. listopadu jako nad exemplárním příkladem „povrchnosti práce českých novinářů, kteří namísto aby studovali validní dokumenty a primární zdroje (…), spoléhají se na mobiltelefonová interview a opisování z jiných médií.“

Již dříve jsem ve VIP citoval enfant terrible katolické církve Tomáše Halíka a jeho knihu Co je bez chvění, není pevné, která si všímá postupující komercionalizace médií a jejich sílící role v politice. „Více než zájmům veřejnosti slouží zájmům těch, kteří je vlastní. Potvrzují se slova velkého teoretika liberalismu Karla Poppera, že média jsou jednou z oblastí, kde logika trhu a volné soutěže nevede ke zvýšení kvality, nýbrž právě opačným směrem – k větší stupiditě.“ Jeho slova potvrzuje známý profesor sociologie Ivo Možný, když říká, že „roli náboženství převzala média. Ta dnes pro nás věci nazývají a hodnotově značkují. Jsou samozřejmou součástí novověké ekonomie trvalého růstu.“

Šéfredaktor Inside Petr Koubský již před časem upozornil v naší diskusi ve VIP Foru, že mediální výchova se na Západě učí ve škole. „U nás ne – a tak lidé nechápou rozdíl mezi typy médií, mezi inzercí a redakční částí, mezi zprávou a komentářem (…). K tomu patří i omyl, že média jsou veřejnou službou. Nejsou, jde o čistý byznys, který se často neupřímně za veřejnou službu vydává, aby víc prodal.“

A co si o tom myslíte vy? Jaká je vaše zkušenost s médii? Které tradiční a internetové informační zdroje pravidelně sledujete?