Dlouho jsem váhal, zda se má VIP vyjadřovat k tomu, co se dělo a děje v České televizi. Nezabýváme se tu přece politickými komentáři a spory exekutivy a zákonodárců. Výjimku tvoří kauzy, které se přímo dotýkají informační společnosti a většiny z nás. A působení elektronických médii (nejen Internetu) jsou právě takovým případem.

S oblibou cituji Esther Dyson, moudrou to ženu dívající se na rozvoj digitálních technologií a Sítě se zdravým nadhledem. Ve své knize Release 2.0 (české vydání verze 2.1 připravuje Management Press) hodnotí Internet jako ideální nástroj konspirace a televizi jako ideální nástroj propagandy. I proto se naši politici zajímají mnohem víc o to druhé. Na rozdíl od vyspělých demokracií však musíme v televizi pravidelně sledovat jejich debaty, ve kterých komentují sami sebe. Připadalo by vám normální, kdyby se každé sobotní poledne sešli před televizními kamerami herci nebo sportovci a navzájem se hodnotili?

Ačkoliv tento stav nedokumentuje příliš vysokou úroveň naší politické kultury nebo vyspělost mediálního trhu, mnohem více mne znepokojuje něco jiného, co začalo již před loňskými Vánoci. Jak jsem již psal v úvodníku VIP z prosince 99, vzácně svobodné diskuse inteligentních osobností v pořadech Sněží nebo Na hraně začaly být jistou poslankyni mediální komise (která je shodou okolností jednou z hlavních postav celé televizní kauzy) označovány jako nevyvážené. Přišlo mi přinejmenším divné, že si z tolika možností vybrala právě tyto a přitom vůbec nezmínila např. jednu pravidelnou talk-show top managementu TV Nova. Od té doby si politici zvykli stale častěji mluvit do obsahu vysílání a více a více politizovat obsazování řídících orgánů. Bídný stav bohužel dospěl do stádia, kdy Radu ČT ovládly stranicky poslušné postavičky, které dlouho zkoušely trpělivost veřejnosti a dokonce připomenuly divákům, jak vypadala cenzura.

Spor již dospěl příliš daleko a kterékoliv řešení nyní bude bolestivé. Ani po něm bychom neměli zapomínat na kořeny této krize a přestávat hlídat nestrannost a nestranickost našich médií. Byl jsem docela zděšen jednostranným pohledem, který v minulých týdnech předváděla TV Nova, absolutně nejvlivnější médium v zemi (po Vánocích posílené o další kus reklamního koláče). Že by všichni redaktoři pod železnou rukou trhu jen vycházeli vstříc zájmům zákazníka? Bylo by mi velmi smutno, kdyby nám po čase místo dokumentů a diskusních pořadů na ČT2 zbyly jen finančně jistě méně nákladné pořady ve stylu zpravodajství psa Nováka.

Stejně jako např. u schvalování telekomunikačního zákona nebo návrhu daňové úlevy při nákupu osobního počítače, sledujme opět pozorně postoje naší politické reprezentace a míru jejich snahy o nezávislost a kulturu médii. Ne předvolební rétorika, ale postoje v těchto vypjatých situacích, nechť nám slouží jako kritérium našeho příštího výběru.