Musel jsem se usmívat, když naše přední deníky spokojeně líčily, jak doháníme EU v počtu vydaných platebních karet. Kupodivu jsem nenašel zmínku o tom, že se sdílení rizika mezi bankou, držitelem karty a obchodníkem nezanedbatelně liší od podmínek ve vyspělých zemích, ani o tom, že na (ve vyspělých státech naprosto běžné) kreditní karty někdy nedosáhnou ani velmi nadprůměrně vydělávající podnikatelé.

Opravdu k smíchu mi přijdou reklamy bank na to, jak lze během 3 dnů snadno přijít ke stotisícovým úvěrům, když znám případy, kdy vydání obyčejné kreditní karty s nižším limitem (sloužící spíše jako ochrana před podvodnými operacemi na účtu) je odmítnuto podnikatelům se zdůvodněním, že mají malý počet kreditních operací (a bankovní úředník do telefonu klidně přitaká, že pravidelný měsíční příjem u průměrně vzdělávajícího zaměstnance je pro něho větší zárukou než statisícové příjmy z podnikání přicházející v delších a nepravidelných intervalech).

Tak u nás bohužel vypadá trh bankovních služeb a podpora malého a středního podnikání. Těžko se divit, že objem úvěrů českých bank je (dle Boston Consulting Group) asi dvaapůlkrát nižší, než činí průměr v zemích EU. Jeden z článků o rostoucím počtu platebních karet v ČR najdete ve finanční části Českých novin ze dne 30.3.2003.

Ačkoli pro běžné spotřebitele a obchodníky je úroveň bankovních služeb v ČR noční můrou (mimochodem, jakže dlouho trvá obyčejný převod z účtu na účet mezi dvěma bankami?), samotným bankám se u nás daří stále lépe. Čistý zisk jim dle dále odkazovaného článku loni stoupl o 80% a z údajů ČNB vyplývá, že „zlepšující se hospodářskou situaci českého bankovního sektoru ovlivnilo podstatné snižování počtu zaměstnanců a růst příjmů z poplatků“. Více se dočtete v článku Finančních novin z 31.3.2003.

Je minimálně zarážející, proč byly bankám z cesty odstraněny (do jisté míry jim konkurující) mikroplatební systémy a jak malé možnosti volby má český podnikatel a občan na trhu, kde by si měly konkurovat soukromé subjekty. Co si o tom myslíte?