Šílený návrh zákona ministra Pelikána o hanobení sociální třídy mi připomněl soud s Larry Flyntem ze slavného filmu Miloše Formana. Myslím, že jde o nejnebezpečnější polistopadovou právní normu, kterou by šlo zneužít pro umlčení jakékoli nepohodlné kritiky a nekorektního vyjádření.

Důkazní břemeno a náklady soudu nese totiž žalovaný, nikoli žalující. S tak gumovým paragrafem by se mohl kdokoli prohlásit za součást ohrožené menšiny a na jakýkoli vtip, satiru nebo osobní kritiku vztáhnout blíže neurčené „hanobení“, které tolik připomíná již vyčpělý termín „podvracení“ (republiky a socialistického zřízení) z doby, kdy se nám o svobodě projevu mohlo jen zdát.

Ideovou nezávadnost udržoval režim Orwellova příběhu atmosférou strachu. Podobně Pelikán uklidňuje kritiky, že by se trestaly jen výjimečné případy. Má pravdu – odsouzených by ani nebylo třeba. Stačí jen obvinění a projednávání soudem, pár výslechů na policii a lidi ovládne autocenzura, opatrnost při rozhovorech, obavy z udavačství. Ostatně to už se děje v sousedním Německu, kde stovky cenzorů pročesávají Facebook a zvou si občany k vysvětlení.

Jak píše Ondřej Neff, „zákon by měl postihovat především zloděje, vrahy a podvodníky. Nějaké hanobení by mělo být pod rozlišovací kapacitou trestního práva“. Stát tu není od toho, aby nás trestal za špatný vkus a nesprávné názory. I ty patří ke svobodné společnosti, kde „někdy musíme tolerovat to, co se nám nelíbí“.

Na závěr ještě slova obhájce Isaacmana před Nejvyšším soudem USA. All it does is allow the punishment of unpopular speech. … If you say something critical about another person, and if it’s very critical, it’s going to cause emotional distress. We all know that. That’s just common sense. So it’s going to be an easy thing to show, intend to harm. That’s why that’s a meaningless standard.