Jestliže někdo umí jednoduše vysvětlit velmi složité jevy, je to Petr Koubský. My z IT branže jsme na to v informačních technologiích zvyklí už léta a čtenáři Lidovek si na to nyní zvykají u jeho matematických sloupků. Jenže Petr to dokáže i v odborných oblastech, kterým se běžně nevěnuje – jak nyní dokazuje úctyhodnou analýzou české energetiky.

Pochopení principů a dopadů současných rozhodnutí v oblasti energetiky (a migrace) zásadně a nevratně ovlivní životní úroveň naší země za 20 let. Za tento výjimečný žurnalistický počin by si snad autor zasloužil nějakou cenu. Vzpomínám, kdy mě někdo naposledy přiměl k okamžitým výpiskům z četby…

———————————————————————————-

Bezprostřední škodliviny jsou jiné: oxid siřičitý, oxidy dusíku a polétavý prach. Jejich omezování je drahé a náročné. Ekologická politika EU se však zaměřuje téměř výhradně na CO2. Zatímco ostatní škodliviny lze účinně omezit pomocí odlučovačů a filtrace spalin, s oxidem uhličitým se nic takového dělat nedá.

Obnovitelné zdroje energie (OZE) v ČR dnes představují asi 11 % celkové výroby elektřiny (z toho 6 % z biomasy/plynu, 3 % z fotovoltaiky). V rámci EU se ČR zavázala zvýšit tento podíl do roku 2020 na 13 %, což je bez dotací výkupních cen elektřiny z OZE nesplnitelné. (VV: kolik nás to stojí?)

Meziroční růst spotřeby činí za poslední léta v průměru asi 1 %. (VV: tlačí růst víc domácnosti nebo průmysl?)

Loni jsme exportovali asi 16 % produkce za 1 mld usd, což nás řadí do první desítky světových vývozců elektřiny.

Během 40. let přestanou i naše nejmodernější tepelné elektrárny splňovat emisní kritéria EU a bude je třeba buď odstavit, anebo nákladně modernizovat. Totéž platí pro jaderné elektrárny. Kromě toho nám při současném tempu těžby uhlí vystačí zásoby už jen na 20 let (pokud se neprolomí těžební limity). Do 15 let bude také třeba modernizovat velkou část rozvodné sítě, jejíž role v mezinárodním tranzitu je stále náročnější zejména proto, že německé větrné elektrárny působí značné výkyvy v zátěži. (VV: o kompenzaci se nejedná?)

Podle Státní energetická koncepce má do roku 2040 vzrůst podíl jaderné energie z třetiny na polovinu a OZE se mají podílet minimálně z 18 %.(VV: o kolik víc na dotacích nás to bude stát?)

Obchodovatelné emisní povolenky EU jsou v podstatě daní, která má motivovat k přechodu na čistší technologie (v ČR bylo vytipováno 400 podniků, které vypouštějí nejvíce CO2). Podniky si mohou vybrat – buď si jich nakoupí více, anebo budou investovat do nových technologií, aby potřebovaly povolenek méně. Jejich množství v oběhu se každý rok snižuje. Profitovat z toho bude země, která je na takový vývoj nejlépe připravena, která ho svou politikou uvedla do pohybu a která si navíc nemůže dovolit, aby k němu nedošlo: Německo. (VV: seriál Okupace znáte?)

Německé domácnosti platí za elektřinu druhé nejvyšší ceny v Evropě, zhruba dvakrát tolik co v ČR. (VV: A co Macronova Francie? Jaderky nezavírá, ale střední třídu mačká přes „energetické daně“ podobně).

Jestliže bude skutečně nutné odstavit Dukovany nejpozději v roce 2037, pak už teď není jisté, zda se nová jaderná elektrárna do té doby stihne postavit. Na vyřízení všech potřebných dokumentů se přitom odhaduje doba delší (10 let) než na samotnou stavbu a uvedení do provozu.