Z citátů Václava Havla se dají vybrat soubory vyhovující značné šíři postojů. Mně jsou samozřejmě nejbližší ty z 90. let. Nedopusťme, aby si jeho odkaz monopolizovala jen jedna skupinka, která si ho chce vykládat po svém. Josef Zbořil sestavil cenné připomenutí.

„Všichni … máme před sebou jeden základní úkol, z něhož by mělo vše ostatní vyrůstat. Tímto úkolem je bděle … čelit anonymní, neosobní a nelidské moci Ideologií, … Byrokracii, Umělých jazyků a Politických hesel; bránit se jejímu komplexnímu a všestranně zcizujícímu tlaku – ať už má podobu konzumu, reklamy, represe, techniky či fráze – této rodné sestry fanatismu a studny totalitního myšlení.“

„Tento občanský princip bývá dnes občas kladen do protikladu k principu národnímu, čímž vzniká dojem, jako by přehlížel či potlačoval tu vrstvu našeho domova, která je tvořena naší národní příslušností. Myslím, že to je jeho hrubé nepochopení. … Rozhodně tedy nechci jakkoli potlačovat národní determinantu člověka nebo ji popírat nebo jí nepřiznávat její legitimitu a právo na plné sebeuskutečnění. … Mým domovem je mi tedy i mé češství, to znamená má národní příslušnost, a necítím sebemenší důvod, proč bych se k této vrstvě svého domova neměl hlásit.“

„…fungující tržní hospodářství nemůže žádnou skutečnou sociální spravedlnost garantovat s ohledem na to, že se lidé liší a vždycky budou lišit mírou pracovitosti, nadání a v neposlední řadě i štěstí. To je samozřejmé, sociální spravedlnost ve smyslu sociální rovnosti věru tržní ekonomika zaručovat ze samé své podstaty nemůže, a usilovat o něco takového by bylo navíc hluboce nemorální.“