Socioware může být nejsilnějším průvodcem člověka Internetem budoucnosti. Nebo slepou vývojovou větví v pokusu sblížit uvažování člověka a počítače. Může z něj být jen lepší diskusní software, může upadnout v zapomnění. Pro fandy vývojových trendů je to ale něco, co by nemělo zůstat stranou jejich pozornosti. Kde začít? Inu, u Orkutu…

Termín socioware se u nás dostal do podvědomí širší veřejnosti díky projektu Orkut, za nímž někde v pozadí stál Google. Orkut sice nebyl prvním socioware projektem, ale populární se stal právě díky tomu, že jej ve svém „programátorském volnu“ tvořil zaměstnanec Google a dole na lištičce projektu se skvělo svůdné „in affiliation with Google“. A také způsobem svého šíření – abyste se dostali na Orkut, musel vás někdo pozvat.

Když Orkut startoval, bylo často přetřásáno, zda má šanci jako další diskusní server. Málokdo si uvědomil, že Orkut není diskusní server, ale socioware, tedy aplikace určená k propojování lidí, nikoliv už nutně k jejich rozhovoru. Sám s oblibou používám jak Orkut, tak Linkedin (podobnou aplikaci zaměřenou profesně) právě za tímto účelem – když potřebuji najít lidi. Příklad? Chci zjistit, jaký mají uživatelé japonských mobilů osobní dojem z nové služby sítě FOMA. Na Orkutu jich během chvíle pár najdu a zeptám se, na co potřebuji. Jinak si moc neumím představit, jak bych je levně a rychle sháněl.

Dnes již klasická definice socioware říká, že propojování lidí v socioware se děje pomocí těchto sedmi mechanismů:

• Identita
• Reputace
• Přítomnost
• Vztahy
• Konverzace
• Skupiny
• Sdílení

Jak tyto mechanismy fungují?

Identita
Identitou se rozumí váš login, přezdívka, ikonka – cokoliv, co zůstává v průběhu času konstantní, a umožňuje tak ostatním asociovat si sdělení a činnosti se stále stejnou osobou bez ohledu na to, zda je tato osoba skutečná či virtuální. Stálost této identity je velmi důležitá – viz nejrůznější hádky o rušení identit na českých diskusních serverech.

Reputace
Každá identita má svoji reputaci a je velmi důležité, aby socioware systémy uměly s touto reputací kvalitně pracovat, tedy vhodně ji sbírat, ale také prezentovat a vysvětlovat její funkci. Reputace je něco jako důvěryhodnost – to, nakolik věříte té které identitě. V některých socioware systémech je reputace velmi rozvětvený strom vztahů, v nichž hraje svoji roli to, kdo komu jak důvěřuje; díky tomu se může tato důvěra dědit stejně jako v lidském životě – když někomu důvěřuje někdo, komu důvěřujete vy, je velmi pravděpodobné, že můžete a budete důvěřovat i té první osobě.
Problémem reputace je ale také její zneužití – například záporná reputace, kterou vám začne přidávat zavilý nepřítel. Pokud je jeden, lze to eliminovat snadno, jenže co když ji začne přidávat do svých virtuálních identit? V tomto případě by měl zakročit sledovací software, který zjistí, že najednou se závažně zhoršuje reputace nějaké identity a začít pátrat po příčinách. Pravá úloha pro virtuální policii…

Přítomnost
Reputace závisí na přítomnosti a identitě. Přítomností se rozumí pohyb a pobývání identity v rámci oné virtuální reality a obecně se má za to, že průběh přítomnosti, tedy pohybu identity ve virtuální realitě, by se měl na reputaci odrážet. Přítomnost lze také shrnout jako fakt, že se identita ve virtuální realitě či komunitě pohybuje a nějak se v ní chová, projevuje.

Vztahy
Chování identity k ostatním identitám utváří vztahy a vztahy samozřejmě mohou být dobré, zlé a cokoliv mezi tím. Na podobě vztahů se nejvíce podepisuje to, že v jejich pozadí stojí skuteční lidé, takže mohou mít nejrůznější racionální i iracionální podobu – ačkoliv se většinou předpokládá jejich racionalita. Kupříkladu to, že si budete vážit někoho, kdo vám dobře poradil.

Konverzace
Vzájemná komunikace má mnoho podob, od prostého vyměňování neveřejných zpráv před diskusní systémy, kde může mluvit každý s každým, až po prakticky real-time dvoustranné konverzace. Socioware systémy obecně považují diskusní fóra za prostředek, jak si vyhledat partnera ke konverzaci, a další komunikaci převádějí do dvojstranné konverzace. Tím se liší od běžných diskusních fór, u nichž většina komunikace probíhá veřejně mezi mnoha lidmi, neadresně. Konverzace se od diskuse a od systému vzkazů, jaké má email, odlišuje diametrálně z hlediska toho, jak k ní uživatelé přistupují. Takovou konverzací je například okénko ICQ zprávy, kde oba účastníci konverzace vidí její historii, konverzace je adresná (oba konverzující jsou jasně definováni) a je až překvapivé, jak obtížně se ukončuje. Diskuse oproti tomu je výkřik do tmy v naději, že jej někdo zachytí a zareaguje na něj. Podobně email – je sice adresný, ale komunikace se snadno přeruší nebo zůstane bez odezvy.

Sdílení
V současné době nejvyhledávanější funkce se prosazuje i do socioware. Má to svoji logiku – přátelé a lidé se stejnými zájmy mají zájem spolu sdílet statky, jež jsou jim blízké – ať již nehmotné, jako hudbu a filmy, nebo hmotné, jako knihy, CD atd.

Rozpaky nad socioware
Už na první pohled je zřejmé, že velmi důležité na každém socioware je, jak realisticky jsou zpracované a propojené tyto znaky. Na co evidovat a sledovat reputaci uživatele, když se tato reputace nikde nezobrazuje a není ani způsob, jak se podle ní řídit. A naopak – je třeba dávat pozor, aby reputace identity byla chráněna před záměrným a zlovolným poškozením bez příčiny.

Existuje celá řada iniciativ, které se snaží o průzkum procesů a jevů, k nimž v socioware dochází. Co je však důležitější – pokouší se tyto jevy a procesy zachytit a matematicky popsat, čímž se takové iniciativy odpoutávají od běžné sociologie zpět k programování a umělé inteligenci. Jednou z takových iniciativ je třeba The Augmented Social Network.

Je zajímavé, s jakými rozpaky se dnes socioware setkává. Mnoho internetových veteránů jej odsuzuje jako něco, co se snaží matematicky popsat tak jednoduché procesy, jako jsou mezilidské vztahy, jimž přece každý člověk tak snadno rozumí. Tak jednoduché to ale není; mimo jiné i proto, že mezilidské vztahy nejsou vůbec nijak jednoduché a snažit se je popsat matematicky je snaha pro mnohé psychology a sociology téměř kacířská. Mohli bychom to připodobnit ke snaze o zachycení gramatiky jazyka – proč zachycovat něco tak přirozeného a samozřejmého. Jenže jak bez detailně zmapované gramatiky naučit počítač rozumět lidskému jazyku? Jak bez zmapování a popsání fungování lidských vztahů donutit počítač, aby lidem ve vzájemné komunikaci pomáhal?

Stále více komunikace a ukládání informací mají počítače na starosti. Počítače dnes uloží obrovská kvanta informací, jsou schopny je najít, pokud zadáme správný dotaz, jenže už mnohem méně jsou schopny tyto informace správně zaškatulkovat a pomoci nám s nimi. Například nám sdělit, jak důvěryhodný je původce informace nebo jaká další informace by nám mohla pomoci.

Jak je kupříkladu důvěryhodná informace, že výrobek X poskytuje prakticky stejné služby (užitnou hodnotu) jako výrobek Y, ovšem za poloviční cenu? V dnešním Internetu je prověření takové informace náročné a vyhrazené zkušeným uživatelům, kteří mají dostatek času, aby prošli adekvátní diskusní fóra, výsledky Google a podle svého úsudku odhadli, zda jde o zavádějící tvrzení výrobce výrobku X, nebo cenné doporučení nadšeného uživatele, které vám ušetří peníze.

Aplikace sociální sítě by do budoucna mohla takovéto informace „zvážit“ – tedy říci vám, jak se na tuto informaci dívají lidé, kteří se v oboru vyznají, jaký je vztah jednotlivých identit k této informaci a jakou reputaci tyto identity mají. Tím byste snadno zjistili, že (banálně řečeno) skupina hospodyň v domácnosti z 82 procent opravdu prací prášek X považuje za lepší než prášek Y, zatímco skupina narkomani jej považuje za nevhodný ke šňupání.

Dnešní socioware systémy si s takovým problémem jsou schopny poradit jen za velmi specifických okolností – vlastně pouze v případě, když jednotliví uživatelé explicitně vyjádří svůj názor na zmíněný problém. Budoucí systémy budou schopny pravdivost informace vyhodnotit samy podle chování jednotlivých identit, často i podle chování nesděleného. Nebude potřeba, aby uživatel přidal svůj negativní názor, bude třeba stačit, že uživatel s určitou reputací nebude problému vůbec věnovat pozornost, i když na něj narazí (ať už to bude na Internetu vizualizováno jakkoliv).

Socioware se dnes zjednodušuje do pozice trochu inteligentnějších diskusních fór a takto byl často chápán i Orkut. Google se dobře podařilo Orkut vsunout do vědomí uživatelů, zklamal ale v momentě, kdy měl uživatelům vysvětlit rozdíl mezi Orkutem a běžným diskusním fórem. Řada uživatelů jej prostě nepochopila.

Google, Microsoft a další
Google považuje socioware jako prostředek k analýze chování uživatelů za silnou zbraň vyhledávače do budoucna a není sám. Ve vývojových laboratořích Microsoftu se pracuje na podobném projektu nazvaném Wallop (nespěchejte, jen pro zvané). Microsoft se v poslední době stal jedním z největších zaměstnavatelů sociologů, psychologů a demografů – v USA jej předstihují již jen americké zpravodajské a bezpečnostní služby. Jeho Social Computing Group (SCG) má už na svědomí mnoho zajímavého software a je zajímavé, že jde většinou o software, který se zatím pohybuje v ústranní. Slyšeli jste například někdy o ConferenceXP? Jde o moc hezký software Microsoftu pro distanční vzdělávání a vytváření vzdálených pracovních týmů (v prosinci 2004 byla uvolněna již třetí verze, je včetně zdrojáků a zdarma, ano, pořád je řeč o software Microsoftu). Stejně tak SCG v Microsoftu vytváří software pro zachycení reputace a důvěryhodnosti v rámci uživatelských skupin. Řada informací je na stránkách weblogu SCG nazvaného Raindrop.

Podobným směrem výzkumu se ubírá také japonský telekomunikační gigant NTT DoCoMo. Jeho socioware inspiruje k vývoji P2P sítí pro mobilní telefony, v nichž se bude dát mnohem pohodlněji a intuitivněji vyhledávat právě tím, že socioware bude nahrazovat metadata pro vyhledávání. Jeho projekt se jmenuje The Semantic Information-Oriented Network – SIONet.

---

Tento text byl poprvé uveřejněn na www.lupa.cz 5. 1. 2005