Zbytečně rozdělená společnost v otázce přístupu k migrantům a uprchlíkům mě trápí ze dvou důvodů. Za prvé proto, že spoustu času a emocí bychom mohli věnovat spolupráci na tom, na čem se v jasné většině shodneme, a ne přesvědčováním těch druhých. Zvlášť to mrzí v případech, kdy člověk vidí, že i vzdělaní inteligentní lidé si nejsou ochotni přiznat ověřená fakta.

A za druhé kvůli těm přistěhovalcům, kteří k nám přišli už před časem s řádnými doklady a po standardním prověření. Někteří z nich u nás spokojeně žijí už roky, odvádějí vysoce kvalifikovanou práci v mezinárodních nebo českých firmách, mají tu české přátele, případně rodinu. Rozhovory s těmi usazenými v Brně můžete najít třeba na webu MFD v češtině nebo u nás v angličtině.

Kvůli nim mě to mrzí dvojnásob, protože jsme s Brno Expat Centre dokázali za 7 let vybudovat společenství vzdělaných a tvořivých profesionálů z více než 80 zemí, kteří si v Brně našli nový domov a hrdě se k němu hlásí na svých cestách po světě. Nejvíce jich přišlo z Evropy, USA a Indie, ale máme tu zástupce všech světadílů a kultur. My je nazýváme expaty (od slova expatriates), ale jistě by se dali také označit za imigranty, přistěhovalce. Jen se obávám, zda se za poslední měsíce neposunul význam těch slov.

Přirozená individuální migrace tady vždy byla a bude. Té se není třeba bát. Pro mezinárodní rozvoj města potřebujeme zkušenosti a kontakty zahraničních odborníků, umělců, podnikatelů, abychom zůstali atraktivní destinací pro projekty mezinárodní spolupráce a mohli nabídnout kosmopolitní prostředí, na které jsou zvyklí ze všech významných metropolí v Evropě a po světě.

Co sledujeme v médiích, je bohužel něco jiného – masová a nekontrolovaná migrace převážně nekvalifikovaných osob, které překračují ilegálně hranice EU bez toho, aniž by prošly základní identifikací a mohlo být rozhodnuto, kdo je válečný uprchlík a má na právo na azyl, kdo prostý migrant, kterému může některá země také umožnit vstup, a komu vstup umožněn nebude. Je logické, že z neprověřeného davu mají lidé pochopitelné obavy, zvlášť když vidí ty šílené následky v Německu, Švédsku nebo Calais, kde policie přestává být schopna chránit vlastní občany. Obavy z masové imigrace přiznávají i samotní přistěhovalci, pro které je současná situace ještě větším nebezpečím.

Být cizincem, migrantem nebo uprchlíkem není samo o sobě nic dehonestujícího. Zvrácený je pouze způsob, jakým Evropská unie nechrání naše hranice a kašle na bezpečnost svých občanů. Je přímo sebevražedné, abychom na jednu stranu dělali obstrukce vysokoškolákům např. z Ukrajiny nebo Vietnamu, kteří musejí měsíce čekat na povolení tady studovat nebo pracovat, a na druhé straně abychom nechali hranice volně překračovat islámské radikály a sympatizanty ISIS. To je totiž jádro problému, kvůli němuž se rozpadá Schengen, samotná unie a naše ochota si vzájemně naslouchat.