Jak si vlastně představujeme ideálního politika? Jaké vlastnosti a schopnosti by měl mít? Ke komu jej přirovnat? Já volím metaforu odpovědného hospodáře.

Někomu to může znít jako archaický pojem spojený spíš se zemědělstvím. To ale vůbec není na škodu, naopak. Hospodář na statku uvažuje dlouhodobě – např. jaká zvířata chovat a co zasít pro příští rok. Musí počítat s počasím jako externím vlivem, který nikdy nemůže plně předvídat. Udržuje dobré vztahy se sousedy a snaží se vyjít s tím, co má. Dluhy za něj nikdo nezaplatí a přilepšení dary a dotacemi, které bývají spojeny s politickými závazky, může být fajn, ale až skutečné příjmy ukáží, co si může dovolit.

Ví, že nemůže spravovat statek jako firmu, v níž akcionáři tlačí na krátkodobý zisk a rychlé dividendy, protože tady nejde jen o momentální výkonnost, ale o dlouhodobou kvalitu života, která je podmíněna i ohledem na dobré vztahy s rodinou, čeledínem i hajným. Zkušenost mu říká, že dohoda má trvalejší hodnotu než prosazení názoru silou, protože až ho chytnou plotýnky nebo zestárne, bude potřebovat podporu i respekt od silnějších.

Úcta k předkům a místním zvyklostem pomáhá lidské soudržnosti a kontinuitě celého společenství. Proto má starost o svoje nejbližší, kteří s ním nesli tíhu hubených let a slavili první úspěchy, na prvním místě. Až na dalších jsou trhovci z okolí a známí se společnými zájmy z daleka.

Moudrý hospodář nebo hospodářka má také dobré srdce – půjčí kravku těm, kterým nečekaně zdechla nebo kterým se výjimečně neurodilo, a neodmítne nocleh, polévku nebo příležitostný výdělek těm, kteří trpí nouzí či zbloudili po cestě. Má i selský rozum a cítí odpovědnost za statek i vesnici a tak nepozve neznámé davy ani všechny své příbuzné najednou, když pro ně nemá dostatek místa, resp. nedokáže zajistit bezpečí pro sousedovy ovce.

Odpovědní hospodáři a hospodářky nesou plnou odpovědnost a vědí, že ostatní na ně spoléhají jako na autoritu, která se může někdy mýlit, ale nesmí tím ohrozit budoucnost místní komunity nebo dokonce podvést ostatní. Tím by ztratili to nejcennější – důvěru, bez níž by se museli odstěhovat pryč a začínat od nuly.

Obávám se, že jsme na to za ta léta pozapomněli. Neptáme se, zda už kandidáti někde hospodařili, a příliš dáváme na jejich tváře a vzletné řeči s vtipnými bonmoty. Necháme se uplácet přísliby létajících koblih bez práce a cool a sexy projevy, které pro ně vymýšlejí reklamní experti. Pak ale od takových nečekejme, že pro nás dokáží zajistit spravedlnost, bezpečí a prosperitu, aniž by lidem brali jejich svobody nebo neustále zvyšovali desátek.