Úvodem června bylo zrušeno Ministerstvo informatiky (MIČR), o jehož kompetence se podělily především Ministerstvo vnitra (MV) a Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Formálnímu aktu zrušení předcházel již před časem postupný přesun části pracovníků a agendy. Nechci teď polemizovat, zda to byl správný krok. Některé státy podobné ministerstvo mají (ať už má v názvu informační společnost, technologie, inovace nebo něco jiného), některé řeší agendu centrálním útvarem podřízeným premiérovi. To byla ostatně předem avizovaná preference ODS. Podstatné teď spíše je, zda vůbec a případně jak vláda zajišťuje aktivity, o které se dříve staralo MIČR. A o tom mám velké pochyby.
Nedávná zpráva o naplňování cílů Národní politiky pro vysokorychlostní přístup, kterou vládě předložilo Ministerstvo vnitra, je ostudně povrchní a nepřináší žádné informace např.o hodnocení nebo dalším využívání tzv. broadbandového fondu nebo jiných nástrojů na podporu rozvoje vysokorychlostního Internetu v ČR. Nezabývá se ani tím, že státní správa používá tři různé definice broadbandu. Jak si všimnul Jiří Peterka, Národní broadbandové strategie MIČR totiž počítá s min. rychlostí 256 kbit/s, Český statistický úřad se 144 kbit/s a Český telekomunikační úřad zpracovává své analýzy velkoobchodního trhu pro EU na základě rychlosti 128 kbit/s. Nemluvě o tom, že se nacházíme v roce 2007 a je nejvyšší čas minimální rychlost, definici, resp. celou strategii aktualizovat.
S přechodem agendy na MV se změnilo více věcí. Dalibor Veřmiřovský píše o návratu do doby Marie Terezie, když z počítačů zmizela aplikace spisové služby a místo ní dorazilo do budovy bývalého MIČR pět (!) zástupců MV, kteří vrátili paní na podatelně do doby dřevěných razítek, knihy a tužky. To jsou ale spíše hořce úsměvné lapálie. Mnohem závažnější je, že od března tohoto roku měly začít vysílat digitální televize, které získaly ve výběrovém řízení licenci, a měla probíhat osvětová kampaň pro veřejnost o vypínání analogových vysílačů. Nic z toho se neděje a není ani jasné, zda a kdy se tak bude moci stát.
Místo toho ministr Říman začal likvidovat Czech Invest a českým organizacím hrozí další zpoždění při čerpání prostředků ze strukturálních fondů. Nedávno také navrhl vládě jako kandidáta na volné místo v Radě ČTÚ exposlance ODS Zdeňka Svrčka, který dosud působil v oblasti telekomunikací jako profesionální lobbyista chlubící se referencemi, jak úspěšně prosazuje zájmy svých klientů při tvorbě zákonů.
K záměru zrušit MIČR napsal před lety tehdejší prezident SPIS Ondřej Felix: „Zlepšování a zefektivnění veřejné správy není myslitelné bez vládního orgánu řízeného ministrem vlády ČR. Stejně tak i kvalitní vládní politika v oblasti trhu ICT vyžaduje specializovanou odbornou znalost… Je tragikomické, když snaha vlády ČR o zeštíhlení státního aparátu začíná u ministerstva s nejnižšími náklady a nejperspektivnějšího průmyslového oboru.“
Nemá už smysl plakat nad hrobem MIČR, taková je politická realita. Ale když už si Ivan Langer ve vládě prosadil tato populistická škatulata hejbejte se, měl by nést odpovědnost za to, co dříve zajišťovalo Ministerstvo informatiky. Pokud si to neuvědomuje, měli by mu to připomenout třeba členové Rady pro informační společnost.