Velikonoce bývají vhodnou dobou na krátké zastavení se a věnování času tomu, co se do diáře zatím nevešlo. Pokud máte chuť se na chvíli začíst do originálních úvah o „labyrintě světa s vírou a pochybnostmi“, doporučuji knihu „Co je bez chvění, není pevné“ Tomáše Halíka, která vyšla před Vánocemi. Vybírám pár fragmentů o fenoménu médií, které dle autora přebírají roli, jež dříve hrálo náboženství…

„Věda se během dvacátého století stala natolik diferencovanou a komplikovanou, že zdaleka už nemůže být oním společným jazykem, vyjadřujícím společnou zkušenost, cítění a vědění současné společnosti. Věda ztratila svou roli „religia“ Západu.

Existují přinejmenším dva vážní pretendenti na tuto roli: politický a hospodářský liberalismus a média. Volný trh zboží a idejí se zdá být tou strukturou, která spojuje západní společnost. Zvláště média naplňují určité aspekty role, kterou kdysi hrála tradiční náboženství: nabízejí symboly, ovlivňují styl života a myšlení, spojují lidi dohromady. Média jsou jediným prostředím, kde se prakticky všechny sektory života – politika, kultura, věda, náboženství, zábava, sex, sport – vzájemně setkávají.

Obraz světa, který předkládají média, není jen prostým výsledkem vědomých záměrů jejich tvůrců či majitelů, protože ani oni nestojí vně tohoto světa, jsou jím sami utvářeni. Interaktivní média dávají navíc možnost svět programovat, to fascinuje lidskou touhu vzít svět do své režie.

Média, která se stále více komercionalizují, hrají stále větší roli v politice. Více než zájmům veřejnosti slouží zájmům těch, kteří je vlastní. Potvrzují se slova velkého teoretika liberalismu Karla Poppera, že média jsou jednou z oblastí, kde logika trhu a volné soutěže nevede ke zvýšení kvality, nýbrž právě opačným směrem – k větší stupiditě.“