Z pobytu ve Velke Britanii se chci s Vami podelit o par perlicek…
Jak se smějí v Japonsku
Na titulni strane International Herald Tribune jsem objevil zajimavy clanecek o pouzivani smiley znaku 🙂 v japonske E-mailove korespondenci. Doctete se v nem, ze pro Japonce je pouzivani americko-evropskych symbolu ne prilis pochopitelne a tak si vymysleli vlastni. Klasicky usmev tam vypada takhle: (^_^), divci smich pak takto: (^.^) – to proto, ze je neslusne, aby se divka smala s otevrenymi usty.
Nevim, jestli jste uz premysleli o kodovani znakoveho pisma v pocitaci, ale vezte, ze pro znaky japonskeho „kanji“ jsou vyhrazeny dva byty (256 kombinaci by pochopitelne nestacilo) a pro psani interpunkcnich znamenek si mohou vybrat mezi nasi kratkou (tj. jednobytovou) a jejich obvyklou dvoubytovou podobou.
Informacni stesky aneb Java a Lee
Pri navsteve jedne z univerzitnich knihoven v Nottinghamu nezbyva nasinci, nez si postesknout, jake moznosti maji zdejsi studenti pri vyhledavani v knihovnich fondech. Ackoliv je videt, ze alfanumericke terminaly uz maji neco za sebou a interface sluzby neni prilis komfortni, hlavni je, ze plni svou funkci – tj. v okamziku Vam pomuze zjistit, je-li hledana kniha v knihovnich fondech, neni-li prave pujcena a ve ktere sekci ji mate hledat. Labuznicky si pak muzete pohrat s klicovymi slovy a zajimat se o to, ktere nove prirustky Vam padnou do zvoleneho vyberu. Jestlipak uz nekomu z vas klici v hlave otazka – a neslo by to zjistovat pres Web? Inu slo, jen si posluzte – http://www.ntu.ac.uk/lis/elr.htm.
Jednou jsem se pri pohledu na vysledkovou mnozinu nechal malem napalit, kdyz na moje heslo Java vyjela prvni kniha a jeji autor – sam Lee. Ze by se zakladatel Pavuciny angazoval i tady? Nikoli. Po podrobnejsim pohledu jsem zjistil, ze jde o shodu jmen a knihu popisujici zalesneny, ale chudy ostrov.
O slusnosti
K informacnim sluzbam (ac neelektronickym) patri i obycejne informacni tabule urcene verejnosti (a tech je v Anglii pozehnane). Obzvlaste rad ctu napr. ty na verejnych zahodcich, kde se pise asi toto: „O tato zarizeni je pravidelne pecovano. Nejste-li spokojeni s jejich stavem, upozornete, prosim, personal.“ Zkousel jsem si predstavit tu nasi – ehm – toilet lady, jak v podchodu u nadrazi pozorne nasloucha upozorneni, ze je zaprasene sedatko, a hrozive toci mokrym hadrem…
Nektere veci obcas prestanou fungovat (napr. vysousec rukou). Pak na nem muzete objevit napis typu: „Omlouvame se, ale tento pristroj je mimo provoz. Delame vse pro to, aby jste jej mohli zase co nejdrive pouzivat.“ Well, jestli byt ci nebyt cleny EU – tot otazka. Ale urcite bych chtel zit v zemi, kde je takove chovani nepsanym standardem.
Make it simple
Slysim casto spoustu narku, jak se nedari na univerzitach nebo dokonce v soukromych firmach presvedcit pracovniky, aby si zvykli na pouzivani v organizaci jiz zavedeneho Internetu. Na Nottingham Business School to funguje jednoduse. Vsechna oznameni, ktera mohou prinest zamestnancum nejaka pozitiva, jsou zasilana E-mailem nebo jen vystavena na WWW. Kdo je necte (prestoze byl o tom poucen a mel moznost se nechat vyskolit), ma proste smulu. Jak proste a jak ucinne, mily inspektore.
Jak vychovavat k profesionalite sve zamestnance ukazuji i naprosto neinternetovske postupy. Nektera nakladni vozidla si vozi v Anglii na zadi napis s textem „Pokud se Vam nelibi, jak jezdim, oznamte to na telefonni cislo…“. Pripomina mi to placky, ktere jsem videl pripnute na prsou (nebo nad prsy?) prodavacek v londynskem bistru typu McDonald – „Nenabidnu-li Vam moucnik, mate jej zdarma.“ Trochu krute (predpokladam, ze to jde z jeji kapsy), ale urcite ucinne.
Http na ocich
Je to asi profesionalni deformace, kdyz Vam oci samy zacnou vyhledávat v textu „http“ odkazy. A tak jsem se prilis nebranil a zajimal se o to, do jake miry uz v Anglii zdomacnelo puzivani URL na reklamnich plochach a na obalech firemnich produktu. Mezi prvnimi billboardy, ktere jsem v Londyne spatril, byl od Novella – s WWW adresou v jeho pravem spodnim rohu. Odkaz na WWW server vyrobce jsem nasel i na plechovce od limonady Tango. Nektere spolecnosti rychle pochopili Internet culture a spolecne s fonetickymi ekvivalenty anglickych slov (nezacala to kdysi hudebni hvezda Prince?) ji dovedne vyuzivaji k ziskavani pozornosti ctenaru v zaplave inzerce (http: We´// @dd $ 4u).
Mimochodem, uz mame take co ukazat. Mezi prvni ceske billboardy s URL patri reklama na koncert Michaela Jacksona na Letenske plani a nasi televizni divaci uz mohli spatrit http v reklamnim spotu firmy Sati.
Pornografie, cenzura, liberalni spolecnost?
I v tom malu, co jsem stihl sledovat v britske televizi, byl zminen Internet. Bohuzel spise jako nastroj zkazy. Vzhledem k rozsahlemu zpravodajstvi o belgickem pedofilovi se reporteri BBC venovali moznostem pristupu k detske pornografii na Internetu a cenzurnim aktivitam britske policie vuci newsgroups vystavovanym ISP providery (viz take News on Net Bajtu).
Stejne jako aktivity polskych katoliku proti prodeji pornografie v Bialystoku je i tento cenzurni zasah britskych statnich slozek ozehavym diskusnim tematem vedoucimu k obecnejsimu zamysleni nad funkci medii v demokraticke spolecnosti. Vzpomenme napr. V USA navrhovany Decency Act umoznujici cenzuru dat protekajicich americkym Internetem. K tematu cenzury na Internetu muzete posilat svoje namety do panelove diskuse na konferenci DATASEM. Podle Vasich ohlasu zvazime, zda se k tematu jeste ve VIPu vratit.
Upozorneni:
Tento text je vyjimecne k dispozici pouze v ASCII. Kdokoliv jej bude chtit rozsirit o vlastni vazne/nevazne zazitky z britskeho kralovstvi vztazene k informacnim sluzbam a Internetu, necht se mi ozve.