Před týdnem jsem na ČT2 narazil na Ostře sledované vlaky. Od natočení uplynulo přes 50 let, ale stále tam jde najít hodně k dnešku.

Z německých slov o „boji za novou Evropu, za lepší zítřek“ zase mrazí a člověk se neubrání úvaze, zda by takový film mohl v dnešní době politické korektnosti a puritánství vůbec vzniknout. Vždyť je plný sexismu a „objektivizace ženy“. Kdyby v něm hrály hollywoodské hvězdičky, Menzel by už možná měl na triku v rámci MeToo kampaně obvinění z vilných pohledů a nemravných návrhů. Nemluvě o tom, že příběh nabádá k násilné obraně vlasti před okupanty.

Na druhé straně odzbrojující poetika, něha a lidskost. Lidskost, tak odlišná od dnes tolik omílané „humanity“, jejíž bezbřehost pojem spíš vyprazdňuje. Malý příběh s pochopením pro slabosti a hříchy bližních na pozadí patosu a zvrácené ideologie velkých dějin. Tyranie falešných idejí, které si hrají na vznešenost, aby převychovaly ty (dnešním jazykem „nenávistné“) bestie, které mají odvahu se jim vysmívat. Nebýt filmu, málokdo by znal zlidovělou diagnózu ejaculatio praecox, která je rovněž příznačná pro dnešní dobu předčasných a zkratkovitých závěrů.

Zážitek včera umocnili Skřivánci na niti. Se Zločinem v šantánu imho nejlepší Menzelovy filmy. A opět ryze aktuální, dejte si tenhle geniální šot. Trvá jen 2:40 min.

„Ty taky přetavíme. Na novýho člověka“. Převýchova už běží na plné obrátky. Kdo se nepodřídí, je označen za populistu. Bourá se „prohnilá západní“ kultura – vadí sochy, matematika a další buržoazní přežitky „bílé nadřazenosti“. Podnikání se znovu stává „vykořisťováním“, EET a kontrolní hlášení zatínají tipec malým živnostníkům. Imperativem doby je rovnost a inkluze. Soutěžení je na škodu, protože vytváří „mikroagrese“. Křesťanské kříže se retušují, nošení islámského hidžábu podporuje. A pokrokoví intelektuálové tomu tleskají – stejně jako svazácká avantgarda v 50. letech.