Rád si čtu výsledky každoroční ankety Lidovek. Pro poučení, inspiraci i zábavu. Když jsem zase letos procházel názory hlasujících, nemohl jsem nemyslet na hlavní smysl ankety.

Jasně, jedná se o pomyslný žebříček, který se bere s nadhledem. Soutěžit v literatuře nemá smysl a žádná anketa stejně nebude reprezentativním průzkumem. Všelidovým hlasováním typu Zlatý slavík bych ji rozhodně nahradit nechtěl. Záleží však na tom, koho redakce osloví a kdo z oslovených nakonec hlasuje. Troufám si tvrdit, že jen nepatrná změna výběru hlasujících významně změní výsledky. A proto ta logická otázka, k čemu má anketa sloužit a zda je k tomu adekvátní výběr hlasujících.

Proč Kniha roku?
Nabíledni jsou dvě možné motivace, případně třetí jako jejich kombinace. Tou první je odměnit prestižní cenou vydavatele, autory, příp. překladatele. Tou druhou je kultivace vkusu veřejnosti (aspoň té části, která čte), tedy poskytnutí tipů na zajímavé knihy, přehled těch, které považuje za nejzajímavější elita společnosti.

A tady je jádro pudla. Redakce oslovuje spisovatele, překladatele, publicisty, kritiky, editory, nakladatele. Nic proti nim, ale jde o velmi úzce vymezenou a veskrze humanitně zaměřenou skupinu. Pro většinu z nich je literatura jejich práce, silně se tedy do jejich volby promítá odborná specializace (je-li někdo orientalista, teolog nebo teoretik umění, dá se jeho volba vytušit) a vzájemné osobní vztahy a účelové zájmy.

Rezignace na osvětu?
Tím je smysl ankety jasně dán tou první možností. A to je podle mého škoda. Anketa úplně rezignuje na tu druhou možnost, tj. aby byla průvodcem např. pro střední třídu a zahrnovala i vzdělané osobnosti ze světa podnikání, vědy, ekonomie, medicíny, architektury apod. Lidovky sice ve výčtu zmiňují též umělce (neliteráty), vědce a VŠ učitele, ale ty jsem našel zastoupené jen symbolicky. To spíše najdete více literárních historiků.

Mezi vítěznými tipy se tak objevují knihy jako Svatá písma Izraele ve světle moderní archeologie, Soubor celoživotních prací Pistoria Doba a slovesnost, katalog Albrecht z Valdštejna, Dějiny brazilské literatury, Rabelais a lidová kultura středověku apod. Nijak se nad nimi neušklíbám. Jen je zřejmé, že vědci a podnikatelé by našli podobně výjimečné tituly, ze kterých se letos těšili, ale které by asi neměli odvahu doporučit svým humanitním kolegům v anketě.

Trochu soudnosti, vážení
Neměli by mít hlasující v sobě také trochu soudnosti a citu pro dopad otištěných tipů? Mají-li přece vybrat tři knihy, jistě se jim vybaví více takových, které mohou bez špatného svědomí jmenovat. Považoval bych za rozumné (a sám jsem se tím jednou v podobné anketě řídil) vybrat zástupce odlišných žánrů – tedy třeba jeden titul pro širší publikum, jeden řekněme obskurnější, který může spadat i mimo beletrii, a jeden, který by mohl být odměnou za počin či smysluplnou provokaci.

Nevím, kolik lidí tuto anketu sleduje a zda by nemělo smysl přilákat pozornost širší skupiny lidí, kteří mají rádi literaturu. Pochybuji však, že se to povede při současném výběru hlasujících a s tím souvisejícím výběru knih.

Letošním vítězem je Korespondence V+W, která jistě zaujme mnohé. Kromě ní jsem četl z top20 už jen jednu další. Není divu, už asi nebudu literárním průkopníkem. Mám se však nad sebou zamyslet, když si z těch zbylých mám chuť přečíst jen 4-5? Jistě nejsem žádným měřítkem a tak by mě zajímalo, jak se na to díváte ostatní.